Historie SDH v Černožicích

(Podrobnou historii zpracoval a jako samostatnou publikaci v roce 1999 ke 120. výročí založení SDH vydal profesor Jiří Matějka, dovolujeme si z tohoto materiálu odcitovat některé pasáže. Kompletní výtisk Historie lze získat na Obecním úřadě v Černožicích).

Vznik Sboru dobrovolných hasičů v Černožicích je datován do roku 1880. V tehdy spojených obcích Černožice – Čáslavky (dohromady 48 a 12 čísel popisných, převážně rolnických usedlostí) vyhořel 25.8. 1880 statek č.p. 1 v Čáslavkách, 20. 10. 1880 strávily plameny stavení č.p. 3 a přeskočily i na stodolu sousedního statku č.p. 2. V té době ještě černožický sbor ustaven nebyl (Jinak by se jistě v plné parádě předvedl spolu s ostatními sbory a vojskem na přehlídce na náměstí v Josefově 6.5.1880, kterou vykonal sám císař František Josef I.).

Obec z pokladny nemohla přispívat na vyplácení náhrad škod po požárech a od obyvatelstva se nemohly neustále vybírat vyšší daně, které byly jakýmsi projevem solidarity s postiženými. Za takovéto situace vše mluvilo pro to, aby obec zakoupila hasičskou stříkačku.

Na schůzi obecního zastupitelstva (starostou byl tehdy Jan Jakoubek, rolník z č.p. 13.) 4. listopadu 1880 bylo jednohlasně schváleno obstarání stříkačky. Z obecní pokladny na stříkačku byla uvolněna suma 500 zlatých, krátkodobou půjčku 300 zlatých obci poskytl soused Josef Manych z ˇ4áslavek č.p. 5.  Rolník Jan Jaroš inicioval založení sboru místních obětavých obyvatel, kteří by nový stroj opatrovali a starali se o jeho „fungýrování“.  Na den 11. prosince 1880 byli svoláni všichni občané, kteří chtěli k tomuto čestnému sboru přistoupit. A tento den je tedy považován za oficiální datum vzniku Sboru dobrovolných hasičů v Černožicích - Čáslavkách. (Byl jedním z prvních v regionu, ve Smiřicích vznikl až v r. 1882, pak i v  Jezbinách a v Holohlavech.)

Nejprve bylo nutno vypracovat v obecním představenstvu stanovy a určit náčelníka, seznámit se s obsluhou stříkačky, obstarat výzbroj a výstroj. Aby mohl nově vzniklý sbor existovat, musel požádat o podporu obec. Podpora ze strany státu neexistovala. (Zákon z r. 1876 sice určoval, že každá obec nad 50 čísel popisných má mít vlastní hasičské nářadí a nad sto popisných čísel vlastní hasičský sbor, ale o penězích se nemluvilo. Až r. 1884 byla zákonem nařízena pojišťovnám povinnost, aby přispívaly penězi k hasičským účelům.V 80. letech se počet hasičských sborů rychle zvyšoval, r. 1891 již existovalo v Čechách 2.856 dobrovolných sborů.)

Sbor dobrovolných hasičů v Černožicích patřil ke zvláštnímu útvaru – k Hasičské župě Vzájemně pojišťovacího spolku proti ohni ve Spech – okresu rychnovsko-novoměstského. Pojišťovny přispívaly sborům, chtěl-li však nový sbor získat od pojišťovny podporu, musel se obrátit na tu, v níž byli místní občané pojištěni, nebo aspoň existovala naděje, že se pojistit dají. (Spy je obec nedaleko České Skalice, pojišťovací spolek byl založen již r. 1871, měl dva úředníky. Podpory se však černožičtí hasiči nedočkali.)

První příspěvek přišel novému sboru od místního cukrovaru – 50 zlatých. Obec pak věnovala částku za roční pronájem honitby 223 zlatých. Sbor si za tyto peníze zakoupil výstroj ( zejména kalhoty).

Pro stříkačku byly v obci připraveny dva páry koní, jejichž majitelé se dobrovolně uvolili v případě požáru stříkačku kamkoli přepravit.Nemohl-li jeden, jel druhý. Pro úschovu stříkačky byla vyklizena a opravena kůlna u obecního domku (pastoušky) na návsi (dnes přibližně v místech zadního traktu sokolovny). Zde prakticky sbor sídlil až do zbourání pastoušky v r.1929. Všechny přípravné práce proběhly předem, takže slavnostní ustavující schůze Sboru dobrovolných hasičů v Černožicích – Čáslavkách se konala 15. března 1881. Zde složili slavnostní slib členové podáním ruky prvnímu veliteli, bratru Josefu Tyčovi (mistru zednickému z č.p. 21, nar. 1847). Zakládajícími členy byli: místonáčelník Václav Hojný, sedlář; zbrojmistr Václav Macháň, rolník; zbrojmistr Josef Toman, starosta obce Jan Jakoubek,rolník; radní Josef Hynek a Josef Jakoubek, rolník; Václav Toman, Václav Šotola, rolník; Václav Sychrovský, Václav Kopecký,strážmistr dráhy; Václav Černý, zámečník; Václav Sehnoutka, Václav Tyč, Josef Černý, rolníci; Václav Desenský, kovář; Jan Pultr, Karel Hušek, Mikuláš Hynek, obecní strážník; Josef Zelený, Václav Michal, Jan Jaroš, rolník z Čáslavek.

Hned 5. ledna 1881 měl čerstvě založený sbor plné ruce práce. Požár zachvátil chalupu J. Hoška č.p.11. Jen v letech 1881 a 1882 sbor zasahoval u požárů v Žiželovsi, ve Rtyni, v Černožicích u Kopeckých a v Čibuzi. Asistoval při slavnostech velikonočních v Holohlavech, při slavnostech Božího těla, při svěcení praporu Hasičské jednoty ve Spech, účastnil se svěcení školy v Hustiřanech, atd. Také na pohřbech byli hasiči důstojným doprovodem. Od počátku se sbor potýkal s velkými finančními potížemi.

Ze žádosti, kterou obecnímu představenstvu podali jménem sboru bratr náčelník J.Tyč a zbrojmistr V. Macháň vyplývají mnohé problémy tehdejšího hašení:

            „Slavné obecní představenstvo spojených obcí Černožic a Čáslavek,       

            z vlastní zkušenosti, kterou jsme nabyli při posledních požárech, shledali jsme, že nám ještě různé maličkosti do našeho náčiní hasičského scházejí, bez nichž se při řádném hašení Sbor náš obejiti nemůže a co nyní i budoucně jest nám zapotřebí, zde uvádíme:

• Řádná lucerna ke stroji. Ta jest nevyhnutelně potřeba, neb stane se pád, že přijedem při požáru stranou do tmy a u stroje není nic viděti, jak se to stalo při požáru v Čibuzi – tu je práce velmi obtížná.
• Tři hákovité malé žebříčky a tři žebříky obyčejné, bez kterých se naši lezci nemohou obejít. Stane se takřka při každém požáru, že se musí hasiči vyšinout hned na střechu a žebříku není. Sháněti ho po vsi, tj. věc poslední.
• Šest kusů plácaček, kterých k obhájení doškových střech je nevyhnutelně zapotřebí a také dva metry sací roury, neb při posledním hledání vody ve zdejších studních jsme shledali, že na více místech jsou studně hlubší než naše roura, která nepostačí .

Doufáme, že slavné obecní představenstvo      ….“

Záznamy o letech 1882 až 1886 chybějí, z pozdějších záznamů vysledujeme, kde všude sbor zasahoval. V roce 1895 pořádali členové svůj 1. hasičský ples.

Za první desetiletí svého trvání se sbor zúčastnil 44 požárů, absolvoval 26 pohřbů a vystoupil na 29 slavnostech církevních i světských.

Od doby založení sboru sloužili mnozí členové občas i jako tzv. strážní a povodní. Hlídali vždy určitý úsek labského toku, který byl tehdy každoročně ohrožován povodněmi.

Po rozpadu Rakouska-Uherska a vzniku samostatného státu ubyly sboru povinnosti vůči katolické církvi a hasičská činnost se zaměřila výhradně na protipožární ochranu.

Se změnami společnosti se proměňovalo i členstvo hasičů – místo zámožnějších občanů a rolníků, majitelů usedlostí či živností se stále častěji členy stávali dělníci.

Na počátku 20. let 20. století měl sbor 25 členů, což zřejmě bylo pro obec postačující. Tehdy měla obec Černožice 69 čísel a Čáslavky 17 (celkem obyvatel 773).

Sbor až do r. 1924 stále užíval první ruční stříkačku („berlovka“ – v činnost se uváděla kyvnou pákou obsluhovanou 2 či 4 muži; měla 2 písty a válce).

Roku 1919 se členové sboru účastní 28. října sázení dvou lipek svobody (u hřbitova) a každoročně se starají o „pálení čarodějnic“ (na cestě od hřbitova ke Chloumku).

Koncem r. 1924 se představenstvo obce rozhodlo poskytnout 10.000,- Kč  na novou stříkačku. Nová benzínová ovšem byla mnohem dražší. Nakonec obec zaplatila 40.000,-, 800,- Kč přidal místní hasičský sbor a 4.000,- dala firma Smékal Praha za starou stříkačku. 10. ledna 1925 byla zakoupena nová stříkačka, 1. února byla za  značného zájmu veřejnosti vyzkoušena u obecní studně na návsi (dnes v místech před vchodem do sokolovny).

Problém byl i s přístřeším pro novou stříkačku. R. 1929 chtělo obecní představenstvo postavit „hasičskou kůlnu“ na dvoře místní školy, ale nebyly peníze v rozpočtu obce. Nakonec byla kůlna postavena v r. 1931 u obecního domu č.p. 39 (dnes zdravotní středisko).

Peníze na činnost se snažil sbor shánět i společenskými akcemi. Nejoblíbenější byly plesy a zábavy. Největší slávu si však od r. 1924 vysloužil Hasičský ochotnický divadelní soubor J.K. Tyla. Hrávalo se i na přírodní scéně ve Valáškovi sadu, později zde v již nepoužívaném písníku vzniklo celé přírodní divadlo. Největší zásluhu o fungování souboru (až do r. 1944) měl místní obchodník a restauratér Václav Nechvíl a kovář a podnikatel a velitel hasičů Josef Hušek.

Od roku 1937 se hasiči věnovali také výcviku obyvatelstva v používání protiplynových masek

Obavy z náletů během války přispěly k urychlení nákupu třetí hasičské stříkačky, která byla 27. února 1942 zakoupena od firmy Smékal ze Slatiňan. Byla na motorový pohon, stála 81.600 (protektorátních) korun. V Červenci 1943 hasičům do bytů bylo zavedeno zvonkové poplachové zařízení. Ukázalo se, že k ničemu.

V březnu 1945 bylo tehdejší zásahové družstvo po náletu na Pardubice povoláno na odklizovací práce. Při dalším leteckém poplachu všichni členové společně s hasiči z Jaroměře prostě odjeli domů. V květnu 1945 byli členové sboru mezi prvními,  kdo se zbraní v ruce střežili příjezdové cesty, pomáhali střežit zajaté německé vojáky a hlídali na polním letišti v lukách u Semonic letadla, která již nacisté nestihli zničit.

Rok 1947 byl extrémní v mnoha směrech. N počátku roku obrovské záplavy sněhu, v březnu prudké tání a zatopené sklepy, v létě obrovské sucho. Právě v té době byl obstarán nový zvonek na zvonici u obecního domu č.p. 39 (dnes zdravotní středisko). Jeho trhavý zvuk, který ohlašoval požáry neměli lidé rádi. Původní zvonek byl od r. 1910 na obecní pastoušce na návsi, poté na vížce, která byla přistavěna k pastoušce a po dostavbě č.p. 39 byl zvonek umístěn zde na kovové konstrukci. Roku 1942 nacisté původní zvonek zrekvírovali pro válečné účely. Nová zvonek z r. 1947 byl zakoupen za sumu 7.500 Kčs, obec tehdy na zvon uspořádala sbírku, která vynesla 8.250 Kč. Tehdy byli občané obětaví.

Po druhé světové válce se činnost Sboru dobrovolných hasičů mění. Přichází dokonalejší technika, první pomoc již vykonávají lékaři či zdravotní sestry a hlavním cílem sboru je požárům předcházet. Jsou proto vykonávány pravidelné preventivní bezpečnostní prohlídky budov.

Z poválečných let se dochovalo málo památek na činnost sboru. Nedochovala se hasičská kronika a tak jen ze zmínek v obecní kronice víme, že hasiči pořádali plesy, dětské karnevaly, zúčastňovali se  žňových hlídek a několika zásahů u požárů.

Koncem 40. let byl postaven nový most přes Labe a hasiči při cvičení v r. 1952 zjistili, že se se strojem nedostanou k vodě. Původní přístup byl zavezen a nový nikdo nevybudoval.

V r. 1959 Okresní národní výbor v Jaroměři (rok před zrušením okresu) předává obci pro požární účely nákladní vůz Tatra 805. Ten po přestavbě sloužil až do 80. let. V r. 1967 byl zakoupen traktor Škoda 30 za 1.200,- Kč (+ 700 Kč daň z převodu). Traktor byl umístěn v bývalé Beranově stodole . Byl k němu zakoupen vlek a poplatek za užití tehdy byl 20 Kč za hodinu práce.

R. 1973 byl při likvidaci požáru slámy farmy Státního statku v Holohlavech propálen u stávající stříkačky píst a tím byla vyřazena z provozu. Okresní inspektorát PO v Hradci Králové  přidělil stříkačku novou PS 12 (tj. přenosná stříkačka s obsahem 1200l/min.) Stará byla určena k sešrotování, ale podařilo se v bývalé firmě Smékal ve Slatiňanech najít odborníky, kteří stříkačku dokázali opravit.

Černožičtí hasiči byli v 70. letech zařazeni do nové kategorie C2, a proto v r. 1978 obdrželi nové typizované vybavené požární zásahové vozidlo.

V šedesátých letech si všichni uv.ědomují potřebu nové zbrojnice. Ale až v r. 1973 byl předložen návrh projektu a až r. 1976 požádal MNV o územní rozhodnutí ke stavbě požární zbrojnice. Měla mít dvě garáže, dvě místnosti pro vedoucího, sklad CO PO, šatnu  a sociální zařízení. Stavba byla zahrnuta do „Akce Z“. Stavbyvedoucím byl Luboš Smola, nákupem materiálu byl pověřen Petr Bek. Nejprve byly sepsány závazky členů, a tak bylo zabezpečeno 5.400 hodin placených a 500 hodin zdarma odpracovaných.

2.11.1976 byla zbourána dřevěná bouda na materiál u mateřské školky, 19. 11. bylo vyměřeno staveniště a do konce roku byly navezeny cihly. Základy se začaly hloubit 2.4.1977, základový kámen byl položen 19.4.1977. Glajcha nad přízemím byla dokončena 15.6. a lešení na stavbu jedenáctimetrové věže na sušení hadic dostavěno 6.8.1977.  Do fasády byl vyryt letopočet  vzniku sboru 1879 a předpokládaného dokončení stavby 1979.

Vzniklo dílo v hodnotě 750.000,- Kč, celkem bylo odpracováno 19.328 hodin, pracovně nejvíce se podílela rodina br. Košťála. Proto také jemu Rada MNV přidělila byt ve zbrojnici.

V neděli 9. června 1979 byla slavnostně otevřena nová hasičská zbrojnice.

Základní organizace černožických hasičů  v sedmdesátých letech vyvíjela poměrně bohatou činnost. Kromě pořádání plesů a  dětských karnevalů se členové pravidelně zúčastňovali hasičských závodů. Bylo zde založeno i družstvo mladých požárníků a v n.p. Tiba fungovalo i družstvo žen.

80. léta začínají v květnu okrskovým cvičením mladých požárníků na louce u loděnice. Sbor má 40 členů (z toho 5 žen a 5 důchodců nad 70 let), ze 30 činných  členů ale aktivně plní úkoly jen asi 9 (tedy především členové výboru – toto aspoň konstatuje zpráva předsedy O. Štégla z výroční schůze v r. 1980).

V r. 1981 sbor zasahoval dvakrát při požáru ve Dřevotvaru. Téhož roku byl zařazen do kategorie výjezdových jednotek „C1“ a stal se tak přímou zálohou Krajského veřejného požárního útvaru.